Vznik a rozvoj českobratrského sboru ve Frýdku
A. Winkler
Vznik a rozvoj českobratrského sboru ve Frýdku
Nákladem českobratrského evang. sboru ve Frýdku
Tiskem Jos. Veverky ve Frýdku
Proroctví pisatele předešlého článku se podivuhodně plní, že totiž na Frýdecku opět budou Husité a Čeští bratři. Musel ovšem přijíti napřed návrat vlády věcí našich, aby se česká zakřiknutá duše mohla uvolnit a roztoužit po víře otců. Velké náboženské hnutí popřevratové v našem národě nemohlo zůstati bez ozvěny ani na pomezí moravsko-slezském, ač zdejší lid spracovaný katolicky a německy těžko, přetěžko otvírá oči. Vznikla již v Bezručově kraji celá řada sborů československé církve, která je prozatím prostému lidu přístupnější, ponechalať různé ustálené zvyky a obyčeje církve římské; ale i českobratrství se hlásí k životu. Ke sboru vzniklému v Mor. Ostravě přidružil se brzy sbor ve Frýdku.
O prvopočátcích našeho hnutí napsal br. A. Kamrádek ve své jednatelské správě za rok 1917: „Před několika lety postaven ve Frýdku z popudu německého úřednictva hutí Lipinských i přistěhovalých ke Frýdku Poláků kostel evangelický, na nějž ovšem přispívali i evangelíci čeští z Frýdku, a okolí. Jelikož čeští evangelíci jsou tu roztroušení, podařilo se německo-polské sou-středěné straně provésti volbu presbyterstva smýšlení polsko-německého a to prosadilo volbu polského faráře Ondřeje Buzka a zavedlo bohoslužby v jazyku polském a německém. Byla to vzhledem k českému kraji frýdeckému, drzá politická vyzývavost. Marně žádali čeští evangelíci o bohoslužby v jazyku českém. Evangeličtí Němci a Poláci dokázali, že se z dějin utrpení evan-gelictva ničemu nenaučili, jako odsuzují nesnášenlivost náboženskou katolickými mocnostmi v lidstvo vrženou, tak osvojili si sami nesnášenlivost národnostní. Nezbývalo tedy evangelíkům českým ve Frýdku a okolí jiného, nežli odluku od německo-polských bohoslužeb a myšlenka osamostatnění se…
Ve Frýdku konány důvěrné porady stoupenců českobratrských s evangelíky českými za pomoci obětavého redaktora „Evang. Hlasů" a faráře A. Winklera za účelem zřízeni kazatelské stanice. Taková však dle církevních stanov byla pro evangelíky augsb. vyznání nepřípustna tam, kde stává už sbor a. v., třebas jinojazyčný. Bylo tudíž jedině možným zříditi kazatelskou stanici pod záštitou reformované církve. Ta také ochotně k tomu svolila a ustanovila svého vikáře Frant. Poláka z Valaš. Meziříčí za kazatele i pro Frýdek. Celou tuto akcí řídil sbor důvěrníků, který se dobrovolně ve Frýdku ustavil v únoru 1917 hlavně z těchto bratří: Adam Pindor, tkalc. mistr z Místku, Frant. Lojkasek, hutník z Frýdku, a Ant. Kamarádek, učitel v. v. z Pržna. První bohoslužby se konaly na II. svátek velikonoční r. 1917 v bytě br. Jana Poledníka ve Frýdku, pro další shromáždění propůjčila ochotně své místnosti správa soukromé české, školy ve Frýdku. V říjnu nastala změna kazatele vikář Fr. Polák odešel do Prahy a jeho místo zaujal vikář Jan Bártek. Sympatická osobnost nového kazatele zjednala si rázem důvěru a srdce všech.
První rok kazatelské stanice zakončen valnou hromadou 13. ledna 1918 za účasti 21 členů. Ze zpráv činovníků bylo poznati, že zdejší práce je velmi nadějnou. Účastenství na bohoslužbách bylo – hledě k celkové situaci – slušné, často hojné. Tak skončen první rok frýdecké práce, tvrdé ale i radostné." Potud správa br.Ant. Kamrádka, jenž o Vánocích téhož roku zemřel k bolesti všech na svém působišti v Dol. Tošonovicích, byv pochováni za neobyčejné účasti bratří, sester a známých.
Jakým směrem šel další vývoj? V kronice českobratrského sboru ve Frýdku jsem napsal o tom: Do 28. října 1918 se mnoho nezměnilo, práce konána tiše dále s jedinou obměnou, že někdy přijel kázati farář Jan Geryk z Hošťálkové. Faráři Winklerovi, který dal vlastně podnět k práci mezi českými evangelíky ve Slezsku, bylo znemožněno do Frýdku dojížděti, jelikož „bratři v Kristu" faráři O. Buzek Ve Frýdku a Jan Michalík v Mor. Ostravě podali na něho – spolu i na vikáře Fr. Poláka – stížnost až c. k. vrchní církevní radě ve Vídni, která nelenila jim pohroziti disciplinárním vyšetřováním a „nejpřísnějšími tresty", lehce vypočítavými ve válečné době. Jelikož by frýdecké věci málo prospěl, vzdal se na čas přímého zasahování, ač jinak radou vždy byl nápomocen.
Tak přišel den převratu. I frýdečtí evangeličtí násilníci zalezli do kouta a museli volky nevolky otevřít bránu pro česká shromáždění. Nastal ihned velký obrat! Návštěva bohoslužeb rázem vzrostla a stupňovala se čím dále více. Svého vrcholu dosáhla při oslavě Husově 1919, kdy při jata celá řada katolíků do svazku naší obnovené církve, první to zřejmý výsledek přednáškové činnosti faráře A. Winklera ve zdejším kraji. A od této chvíle se konají shromáždění dvakrát měsíčně a na hlavní svátky v druhý den. Veškerou starost o zaopatření kazatelů vzal po odchodu vikáře J. Bártka do Prahy na sebe farář A. Winkler, který ponejvíce sám začal dojížděti. Vystřídali se tu již různí kazatelé, což jistě také k oživení přispělo; jmenuji seniora G. Winklera ze Vsetína, faráře P. Hajnóczyho z Pozděchova, Jar. Kryštůfka ze St. Hamer, J. Geryka z Hošťálkové, katechetu E. Pokorného ze Vsetína. Polský farář O. Buzek – pro svou velkopolskou propagandu po převratu v republice nemožný – odešel do Polského Těšína, avšak na jeho místo přišel stejně nacionálně zuřivý vikář Sikora, jenž svým štvaním v kostele nám prokazoval znamenité služby, přecházeliť pak k našemu sboru vždy další Slezáci. Tak sbor náš rychle rostl. Ký div, že při pohledu na stále rostoucí zájem ozývalo se stále zřetelnější přání po utvoření vlastního samostatného českobratrského sboru a povolání duchovního. A tak vykonány všechny přípravy ke svolání všech členů sboru."
Tolik z kroniky. Další události šly již rychle za sebou. 14. prosince 1919 došlo po bohoslužbách k památné schůzi ve škole Pod Sovou ve Frýdku, na níž zjištěno, že sbor má 491 duší. Po rušné debatě usneseno jednomyslně zřízení samostatného sboru českobratrské evangelické církve. Tento potvrzen přípisem moravské superintendence č. 155 ze dne 31. března 1920, jenž končil přáním Dr. Ferd. Císaře: „Novému sboru račiž sám Pastýř pastýřů býti milostiv po každé stránce a přidávati k němu, podobně jako kdysi ke sboru jeruzalémskému.“ Na to 9. května vykonána volba prvního řádného staršovstva; kurátorem pak zvolen br. A. Pindor, pokladníkem br. Ant. Vošera, a dalších 10 členů. 13. června přikročeno k volbě faráře. Za předsednictví faráře J. Geryka zvolen prvním, farářem farář Alexander Winkler z Pržna na Valašsku, v ocenění zásluh o utvořený sbor. Uveden v úřad byl 9. ledna 1921 za neobyčejné účasti bří. Farářů i lidu. Přítomen byl i předseda Jeronýmovy Jednoty farář J. Šebesta z Peček, jenž promluvil také k přistupujícím a odpoledne kázal. Instalační akt vykonal senior G. Winkler ze Vsetína. Instalovaný kázal na text Luk. 12,49: „Oheň přišel jsem pustiti na zemí, a co chci, jestliže jíž hoří?“ Kázání bylo propleteno historickými reminiscencemi na zdejší kdysi bratrský kraj, poukázáno na to, jak dnešní Český bratr bude žíti a vedlo k nadějné jistotě, že zde opět zavlaje rudý prapor husitský.
Vnější vzrůst, sboru byl dosud následující: Přístupů bylo r. 1920 56, r. 1921 249, r. 1922 102. R. 1921 23. října založena kazatelská stanice v Bašce pro celou jižní diasporu; občasné, bohoslužby se těší dobré návštěvě. Také ve Sviadnově se konají občas bohoslužby za pěkné účasti. V Třanovicích u Těšína založena kaz. stanice pro tamní evangelické Slezany, která čítá několik set duší a nyní právě byla přefařena k českoslezskému sboru v Čes. Těšíně. 2. září 1923 pak založena nová kazatelská stanice v obci Palkovice u Místku, kde půda byla připravena několika přednáškami bra. A. Winklera. Přes úžasnou protiagitaci katol. fary bylo přes 200 osob přítomno českobratrským bohoslužbám.
Vnitřní vzrůst sboru jeví se pak v tom:
- „Marta“, sociální sdružení sester, navštěvuje nemocné a jinak ztrápené bratry a sestry a podporuje je, každoročně pak pořádá bohaté vánoční nadílky sirotkům a chudým dítkám vůbec,
- „Sdružení mládeže“ schází se ke vzdělávacím schůzkám a snaží se o prohloubení nábožensko-mravního života svých členů a dobrou, ušlechtilou zábavu. Pěvecký odbor dobyl jíž krásných úspěchů na rodinných besídkách, na pohřbech, při slavnostních bohoslužbách a na zájezdech do jiných sborů. Zřízená Husova knihovna doplní dobře veškerou činnost,
- „Husovo Bratrstvo“, odbor Kostnické Jednoty, pracuje misijně a evangelisačně, pořádaje hlavně přednášky v katolickém prostředí na themata z náboženských dějin našeho národa a o současných náboženských otázkách.
- Rodinné besídky, pořádané občas společně těmito třemi sdruženími s pečlivě sestaveným programem, těší se stále rostoucí návštěvě, vedou k bratrskému obecenství a přispívají í po stránce hmotné k plnění úkolů jednotlivých sdružení.
- Nedělní škola je ve sboru v prvních počátcích. Sdružuje školní dítky o nedělích ve školách. Účelem jejím je: doplňovati vyučování náboženské a poskytnouti dítkám hry a zábavu pěknou. Dosavadní 3 nedělní školy konají dobře své poslání, ač práce je dosud nepravidelná pro nedostatek vůdců.
Za krátkého trvání sboru rozvětvila se tedy již utěšeně zevní í vnitřní práce.
Jedna věc však brzdí další zdárný vývoj sboru. Nemáme vlastní budovy církevní. Nemůžeme se scházeti ve středisku sboru každou neděli k bohoslužbám. Musíme se spokojiti většinou pouze dvakrát v měsíci a to v nevhodnou dobu, za drahé peníze. Bratřím a sestrám zpod Lysé hory je přímo znemožněno súčastniti se bohoslužeb, které počínají v 9 hodin a na svátky již v 8 hodin. Sdružení mládeže v počtu asi 50 členů tísní se v pravém slova smyslu v jednom školním kabinetě; jak těžko se tu cvičí zpěv atd., dá se lehce vypočítat. Nemáme místnosti pro konfirmandy, veřejné přednášky, pro čítárnu, knihovnu a vůbec vnitromisijní práci, důležité to složky dnešního českobratrství. Je takový stav na dlouho udržitelný?
Je proto samozřejmým, že potřebujeme nutně svého vlastního střediska. Tímto se může státi jedině „Husův Dům“, přizpůsobený naší rozvětvené práci. Staršovstvo u pochopení této nutností se usneslo zakoupiti výhodné a laciné místo v nejkrásnější čtvrti města v Jiráskově ulici. Nemáme však dosud kapitálu pro stavbu samotnou. Leč nebojíme se: vystupňujeme svou obětavost co nejvíce. K tomu máme slíbenou větší pomoc od přátel z Ameriky a máme nárok na odstupné od zdejšího německo-polského sboru. Abychom pak co nejspíše se stavbou počíti mohli, usneslo se staršovstvo za souhlasu seniorátního výboru vypsati dílčí dlužní úpisy na bezúročnou půjčku v obnosu aspoň 100.000 Kč po 25 Kč. Očekáváme, že mnoho bratří a sester po našem Sioně nám podá pomocnou ruku, vždyť obětuje pouze nepatrný úrok, ale nám velmi pomůže.
Co by znamenal úspěch této vypsané půjčky? Že by ve Frýdku, v němž kvetlo delší dobu husitské učení, kam ale dnes docházejí z daleka velké poutě k zázračnému mariánskému kostelu, v místě to před převratem násilně a bezohledně germanisovaném – tehdá sotva 30 dětí v české matiční škole, dnes v českých školách na 1700 dětí – v místě, kde sídlil krvavý Markýz Gero připravující posledním 70.000 zbylým Čechům na Těšínsku hrob jazykový, že by tedy v tomto Frýdku byl v brzku postaven Husův Dům, z něhož by se proudy živého bratrství a vlasteneckého cítění rozlévaly do nábožensky i národnostně zdeptaného Bezručova kraje.